Žena a krása aneb jak to dnes vypadá

Pro 10, 2014
4775 přečtení

V souvislosti s pojmenováním žen, často slýcháme krásné pohlaví, či krásnější polovička.

Ženy se tomuto pojmenování nebrání, spíše se z něj těší. Krása je od nepaměti základní ženskou potřebou. Ženy chtějí být krásné nejen proto, aby se líbily mužům, ale především pro svou vlastní potřebu, pro svůj vnitřní pocit uspokojení.

Žena se zájmem sleduje, již od velmi mladého věku, vše co jí pomůže získat a udržet si krásu a je ochotna věřit a vyzkoušet nejrůznější, leckdy i hazardní procedury. Požadavky na krásu ženy jsou v současné době extrémně náročné a medializace modelingu, situaci žen ještě více komplikuje. Všichni víme, že v modelingu jsou ženy extrémně vychrtlé, protože se na ně lépe šije a návrháři to takto požadují. Žena modelka si udržuje svůj vychrtlý vzhled, často s nasazením svého zdraví. Je obecně známo, že mnoho modelek trpí, nebo trpělo různými poruchami příjmu potravy. Bohužel, ale bývají v drtivé většině vzorem pro mladé, především dospívající dívky. Potom stačí nevhodná narážka od přítele, či kamarádky, nebo i jiné různé trable v životě, které nás běžně provázejí, raněné srdce ženy nezvládne situaci a ona se tak dostává do nekonečného boje s nadváhou. Nezřídka končí na psychiatrii s diagnózou anorexie, nebo bulimie (poruchy příjmu potravy).

Pokud řekneme o ženě, že je krásná, je za tím mnohem víc než pouhá krása. Cítíme tam také tělesný a duševní soulad. Hodnotíme ladnost pohybů, chůze, způsob vyjadřování, vzdělanost, spolu tvoří osobnost ženy. Krásná žena bez osobnosti je jako luxusní auto bez motoru. Krásu ženy hodnotí především muži. Jako první muž hodnotil krásu ženy Paris, který podle báje, řešil spor bohyní a vítězství věnoval bohyni Afroditě. Krása dodnes vyvolává spory a je podnětem nejrůznějších dramat, románů a divadelních scén.

Chápání lidské krásy nelze shrnout do obecně platných norem. Názory se liší podle doby, zeměpisné polohy, národnosti, nebo také zkušeností mužů a žen. Jiný ideál krásy byl v době kamenné, všichni jistě známe sošku Věstonické Venuše, která se diametrálně liší od našeho chápání ženské krásy. Ale nemusíme pro takto výrazné rozdíly chodit až tak daleko, např. v Súdánu jsou ženám vkládány do rtů kruhovité destičky zvané pelele, které jsou nahrazovány stále většími destičkami až vzniknou na jejich rtech úplné talíře. Takové rty jsou pokládány za znak krásy ženy. Podobně zas u jiných kmenů si ženy pro svou krásu vytahují lalůčky uší, nebo si obručemi prodlužují krk. Číňanky si zase dobrovolně deformují chodidla tak, že vytvářejí jejich vlastní vysoké podpatky, jejich prsty u nohou jsou zkrouceny nevratně pod klenbu chodidla.

Pro krásu podstupovaly ženy a mnohdy ještě podstupují nejrůznější újmy na zdraví, odmítaly jíst, aby byly hubené, přejídaly se, aby byly obézní, vše podle nepsaných zákonů krásy doby, ve které žily, nebo žijí.

Ohodnoťte tento článek
  • Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení uživatelů: 0.0 (0 hlasů)
Posílám